Pohlcování nízkomolekulárního rozpouštědla reverzibilním xerogelem, jehož síťovitá struktura je tvořena polyelektrolytem.

Botnání těchto gelů je do značné míry ovlivněno přítomností elektrolytů a hodnotou pH roztoku. Stejně jako u osmózy se i zde uplatňují membránové rovnováhy. Nabotnalý gel ve styku s vodným roztokem může být přirovnán k roztoku polyelektrolytu, který je od vodné fáze oddělen polopropustnou membránou. Vysokomolekulárním iontem je zde řetězec mezi dvěma spoji, roli membrány má síťovitá struktura gelu.

V čisté vodě jsou v síťovité struktuře botnajícího gelu přítomny malé ionty, vzniklé disociací postranních skupin řetězce (obr. 1a). Vzhledem k podmínce elektroneutrality může do vody přejít jen velmi málo protiiontů. Velký rozdíl koncentrací protiiontů v gelu a ve vodě zvyšuje snahu molekul vody přecházet do gelu. Botnavost tohoto gelu je mnohem vyšší než u gelu stejné struktury, který nedisociuje (obr. 1c) (botnací tlak se zvyšuje o osmotický tlak odpovídající přítomnosti protiiontů v gelu).

Je-li ve vodné fázi přítomen nízkomolekulární elektrolyt (obr. 1b), uplatňují se membránové rovnováhy opačně: v rovnováze je koncentrace nízkomolekulárního elektrolytu v gelu menší, než v jaké zůstává v okolním kapalném roztoku a celková hodnota botnacího tlaku se zmenšuje; při velké koncentraci nízkomolekulárního elektrolytu klesne botnací tlak až na hodnotu odpovídající nedisociovanému gelu (obr. 1c). Stejně je ovlivněna i afinita k botnání a rovnovážný stupeň nabotnání.