koeficient tření
friction coefficient

• V kapalném disperzním prostředí
  • pro kulovité částice je koeficient tření dán vztahem
    
    kde η_o je viskozita prostředí, r je poloměr částice a β koeficient skluzového tření.
    • Při samodifuzi a při difuzi kulovitých částic v systémech, kde difundující částice i částice prostředí jsou si podobné, je koeficient skluzového tření β velmi malý. Pro koeficient tření pak platí
      
    • Je-li naopak kulovitá částice tak velká, že rozpouštědlo je možno považovat za kontinuum, je koeficient β velký a pro frikční koeficient dostaneme Stokesovu rovnici
      
  • pro jednoduché velké nesférické částice je možno odhadnout hodnotu f teoreticky, např. pro sploštělý rotační elipsoid podle vztahu
    
    (a a b jsou hlavní a vedlejší poloosy – viz anizometrické částice).
  • je-li měřitelný difuzní koeficient je možno vypočítat koeficient tření i pro nesférické částice pomocí Einsteinovy rovnice
    
• V  plynném disperzním prostředí, které má řádově menší viskozitu i hustotu než kapaliny, závisí koeficient tření na poměru střední volné dráhy molekul disperzního prostředí λ a poloměru částice r, jak ukazuje následující tabulka, kde ℓ = λ/r, ρ_o je hustota a η_o viskozita disperzního prostředí. Poslední řádek tabulky platí pro systémy, jejichž částice jsou mnohem menší než střední volná dráha. Pak již není možno považovat plyn za spojité prostředí a jsou aplikovány zákony kinetické teorie plynů.

  (ref. [13], [22])	kde A = 0,7 až 0,9
  (ref. [44], [51])	kde A = 0,7 až 0,9; D = 0,3; C = 1 až 2
  (ref. [22], [102])	kde 1 < α < 1,4    ( je střední rychlost molekul)

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II