Spontánní změny, ke kterým během času dochází i ve stabilizovaných koloidních systémech bez vnějšího zásahu. Jsou velmi pomalé a jen nesnadno zjistitelné. Nejdůležitějšími změnami jsou pokles
stupně disperzity a změna v prostorovém rozdělení disperzních částic v soustavě. Stárnutí se může projevovat změnou viskozity, povrchového napětí, rychlosti migrace částic, vodivosti, optických vlastností, případně i chemického složení
disperzního podílu i
disperzního prostředí.
Příkladem může být stárnutí buněk, v nichž se postupně hromadí méně rozpustné látky, ubývá vody, zpomaluje se látková výměna, až nakonec zcela ustane.