Tokové chování nenewtonských kapalin, které se vůči malým napětím chovají jako tuhá tělesa a deformují se jen elasticky. Počínaje určitou hodnotou napětí (statická mez toku τ_s) se začíná rozrušovat struktura a rychlostní gradient vzrůstá - nejprve zvolna, až křivka dosáhne rychle stoupající přímkové části (obr. 1 – pro porovnání uvedena také závislost pro newtonskou kapalinu).

Hodnota napětí odečtená jako průsečík přímkové části s osou se označuje jako Binghamova neboli dynamická mez toku τ_d (viz obr. 1). Pro tyto soustavy navrhl Bingham vztahy:

kde τ_xy je tečné napětí (N m^–2) působící ve směru osy x v rovině kolmé k ose y, u_x je rychlost toku ve směru osy x a du_x/dy je gradient rychlosti.

Plasticita předpokládá vytvoření úplné struktury s asociačními spoji, která odolává napětím menším než statická mez toku, ale rozrušuje se při větších napětích, kdy se systém začíná chovat jako kapalina, zpočátku vysoce viskózní, později dobře tekutá (obr. 2). Plastické jsou tedy gely, jejichž styčné body jsou tvořeny fyzikálními mezimolekulárními silami. Nelze ale očekávat plasticitu u gelů, zesíťovaných spoji chemické povahy.