Koloběh kyslíku

Oxygen cycle

Nejdůležitějším biogenním prvkem je kyslík. Hlavním zdrojem kyslíku ve vodách je atmosféra a proces fotosyntézy. Z atmosféry se kyslík dostává do vody prostou difúzí povrchovou vodní blankou. Fotosyntéza je způsobena fotosynteticky aktivními organismy, které díky asimilačnímu pigmentu při tvorbě biomasy uvolňují kyslík. Deficit kyslíku může být způsoben dýcháním rostlin a živočichů, rozkladem organické hmoty a vlivem ostatních plynů. Na snížení celkové koncentrace kyslíku se podílí i zvýšení teploty, průsak a přítok podzemní vody, zvýšený obsah železa. U jednobuněčných aerobních živočichů probíhá proces příjmu kyslíku difúzí přes vnitřní a vnější membránu. Mnohobuněční živočichové mají uvnitř svých těl dýchací soustavu na různém stupni vývoje - tracheální systém, žábry a plíce, popř. jejich modifikace. Na přenosu molekuly kyslíku se podílí chemické nosiče bílkovin se železem a mědí lokalizované v tělních tekutinách.

Rozdělení mikroorganismů v závislosti na stupni tolerance vůči molekulárnímu kyslíku, a to na aerobní mikroorganismy a anaerobní mikroorganismy (striktně anaerobní, obligátně anaerobní, aerotolerantní, fakultativně anaerobní, mikroaerofilní, obligátně aerobní), viz aerobní organismus, anaerobní organismus.

Obsah kyslíku, kyslíkový režim, je velmi důležitým kritériem pro hodnocení kvality vody. Nepřímým chemickým parametrem hodnotícím obsah rozpuštěného kyslíku je BSK5. Tento parametr informuje o míře organického znečištění ve vodách. Každý biotop je schopen procesu samočištění, pouze za předpokladu dostatku rozpuštěného kyslíku ve vodě.

Distribuce kyslíku ve vodách má vertikální charakter a závisí na typu trofie nádrže.

Obr. 1: Typy vertikální distribuce kyslíku ve stratifikovaných nádržích v závislosti na trofii a anomáliích.

Neproduktivní jezero oligotrofního charakteru má v oblasti epilimnia sníženou fotosyntetickou produktivitu. Kyslík vytvořený fotosyntetickou činností organismů je většinou spotřebován dýcháním, v porovnání s epilimniem je ho v hypolimniu více (viz tepelný režim ve vodách). Distribuce kyslíku má ortográdní charakter. Klinográdní křivka distribuce kyslíku je charakteristická pro produktivní nádrže s vysokou fotosyntetickou činností v epilimniu s postupným úbytkem obsahu kyslíku po vertikále. Negativním jevem je úplné vyčerpání kyslíku ve vrstvě nade dnem, což vede k anaerobnímu rozkladu organických látek, k zvýšenému množství oxidu uhličitého a metanu a ke vzniku zapáchajících sirných sloučenin. Distribuce kyslíku může mít navíc i anomální charakter, způsobený mícháním vrstev přítokem spodní vody s vyšším obsahem kyslíku. Existuje i heterográdní křivka výskytu kyslíku s fotosyntetickou činností organismů na spodní hranici epilimnia s většinovým podílem v metalimniu (pozitivní) a s respirační činností organismů na hranici metalimnia s  hypolimniem (negativní).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I graf      II graf      III graf

Citujte jako:  ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Koloběh kyslíku. From Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K010>