emulgátor
emulsifier
Látka, která umožňuje vznik  
emulze  a emulzi stabilizuje tím, že
 
  - 
    zmenšuje energii potřebnou na tvorbu kapek, tj. snižuje  mezifázové napětí,
  
 
  - 
    zabraňuje nebo zpomaluje zánik kapek, tj. separaci na  makrofáze  tím, že na fázovém rozhraní vytváří film nebo bariéru, která brání kapkám ve  flokulaci  a  koalescenci.
  
 
Vhodnými emulgátory jsou tedy látky schopné  
gelace  nebo asociace ve velké  
micely. Ve vznikajících filmech jsou vázány dostatečně velkými mezimolekulárními silami, které jim dodají potřebnou soudržnost a pevnost. Patří sem i práškovité, nerozpustné látky, jejichž částice jsou schopny vytvořit kolem kapének dostatečně pevný obal. Částice prášku musí mít správný  
stupeň disperzity: příliš těžké klesají z rozhraní vlivem gravitačního pole, příliš malé částice opouštějí rozhraní působením tepelného pohybu. Většinu používaných emulgátorů lze tedy zařadit do jedné ze tří skupin:
 
  - 
    Asociativní (micelární) koloidy,  tj. mýdla a smáčedla (soli vyšších mastných kyselin - alkalické, rozpustné ve vodě, soli vícemocných kovů a stříbra, ve vodě nerozpustné, ale rozpustné v nepolárních kapalinách, alifatické sulfonové kyseliny). 
    
 
    - 
      Makromolekulární koloidy  - hydrofilní (proteiny, polysacharidy) i rozpustné v nepolárních rozpouštědlech (kaučuk, asfalt).
    
 
    - 
      Jemné nerozpustné prášky, částečně smáčené oběma fázemi; hydrofilní, více smáčené vodou (alkalické sírany železa, mědi, niklu, síran olovnatý, oxid železitý, hlinitokřemičitany) a hydrofobní (saze, uhelný prach, PbS, HgS, AgI, HgI2).
    
 
 Povaha emulgátoru určuje nejen stabilitu, ale i   
typ emulze.   Pro všechny kategorie emulgátorů platí obecné (Bancrofftovo) pravidlo: Ve stabilizované emulzi je spojité disperzní prostředí tvořeno tou fází, k níž má použitý emulgátor za daných podmínek větší afinitu, tj. u emulgátorů prvé a druhé skupiny rozpustnost v dané fázi, u práškovitých emulgátorů ochotu ke smáčení. Rozhraní kapénky s disperzním prostředím si představujeme jako dvě soustředná rozhraní, mezi nimiž je film emulgátoru. Protože vnitřní rozhraní má o něco menší povrch, je požadavek minimální energie soustavy splněn, je-li   
mezifázová energie   rozhraní   
vnitřní fáze (A)/emulgátor větší než energie rozhraní 
emulgátor/vnější fáze (B) (obr. 1;   
γAf > γBf)  
 
  | 
 | 
| 
    Obr. 1  Schéma fázového rozhraní vnitřní fáze A  /  film emulgátoru  /  vnější fáze B 
   | 
U práškovitých emulgátorů je uvnitř kapénky ta fáze, která méně smáčí práškovitý emulgátor (obr. 2).  
Hydrofilní  prášky tedy stabilizují emulze O/V,  
hydrofobní  emulgátory podporují typ V/O.
 
  | 
 | 
    Obr. 2 Stabilizace emulze práškovitým emulgátorem 
    (a) Emulgátor stabilizuje emulzi A v B (θA > 90o), (b) prostřední uspořádání není stabilizující, (θA < 90o), (c) tentýž emulgátor stabilizuje emulzi B v A (θB > 90o) 
   | 
	   
	  Grafy souvislostí do úrovně:
	     
           I 
       
   II 