Stres je termín, který již v naší mluvě zdomácněl a nad jeho obsahem mnohdy ani nepřemýšlíme.Většinou považujeme stres za určité negativní působení, kterému se musíme přizpůsobit. Jedním z prvních badatelů, kteří se stresem zabývali je Hans Selye. Definoval stres jako "určitý stav těla a mysli, který se projevuje řadou objektivně zjistitelných chemických a fyziologických dění v orgánech těla".(in Křivohlavý, 1994) I když je stres zátěž je dobré vědět, že ne všechny stresory (stres působící podněty) jsou záporné. Značný stres může způsobit např. očekávání příchodu blízké osoby. Tento typ stresu se nazývá eustres (kladně působící stres), zatímco stres, který působí negativně je distres. Ještě významnější je rozlišovat tzv. sílu (závažnost) stresové situace. Existují závažné makrostresory a také mikrostresory, které samy o sobě nepředstavují významnější riziko. Jednotlivé mikrostresory se však mohou nasčítat a pak je jejich působení rovněž významné. Přiblížit tyto dvě roviny stresu vám pomůže obrázek

Obrázek 2. Rozlišení stresorů

Přestože je stres obvykle vnímán negativně a dokonce i kladné stresory mohou být škodlivé, určitá míra stresu je pro náš život nezbytná. v průběhu vývoje k dnešnímu homo sapiens sapiens jsme se na stres adaptovali a potřebujeme jej. Ovšem nesmí ho být příliš, pak naše adaptační mechanizmy selhávají. Takže není nezbytné stresu se vyhýbat (což v praxi ani nejde realizovat), ale měli bychom vědět, jak působící stres zvládat. Mezi předem poražené patří lidé nevyrovnaní, úzkostliví, přepečliví, ale i  oni mohou díky znalosti a aplikaci antistresových technik přežít.

Zamyslete se nad tím, jak se u vás projevuje prožívání stresových stavů. A jak tyto situace zvládáte? Máte nějaké oblíbené resp. často používané techniky?

Jak zvládat stres

• metody založené na principu učení,
• hlubší přístupy ke zvládání zátěže,
• riskantní a nebezpečné metody,
• nevhodné metody.

(Křivohlavý, 1994)

Metody založené na principu učení
Tyto metody jsou často doporučovanou strategií při zvládání zátěžových situací. Většinou se volí ten postup, že se zjistí, jaké metody dotyčná osoba úspěšně používala při zvládání stresu a ty vhodné se pak posilují. Dalším krokem je naučit klienty novým, ještě vhodnějším metodám a odnaučit ho používat ty způsoby, které mu sice přinášejí chvilkovou úlevu, ale nejsou vhodné pro dlouhodobé používání. Pomocí metod z této skupiny se daří zvládat strach, bolest či zlost a také infarktogenní chování.

Hlubší přístupy ke zvládání zátěže
Jde o metody, které nejenom odstraňují příznaky, ale snaží se odstranit i příčinu. Jsou proto velmi vhodné zejména tam, kde je působení stresu chronické nebo kde jeho kořeny tkví v osobnosti klienta.
Používá se biologická zpětná vazba (bio-feedback), při niž se člověk pomocí automatizovaného signalizačního zařízení učí ovládat a řídit své fyziologické projevy. Známé jsou metody meditace, výcvik asertivity a také Schultzův autogenní trénink, hypnóza nebo sugesce.

Riskantní a nebezpečné metody
Jsou způsoby zvládání stresu pomocí získaných obranných mechanizmů. Je to druh činnosti, která odvádí pozornost od toho, co je pro nás nepříjemné, zahanbující nebo děsivé. Do této skupiny metod se zařazují:

• represe neboli vytěsnění z vědomí,
• regrese neboli ústup, krok zpět z hlediska vývoje,
• inverze neboli převrácené chování (nemohu-li reagovat agresivně, chovám se servilně),
• popírání, které je známé jako zavírání očí před něčím,
• nutkavá forma odčinění viny neboli napravování chyby, i když tato byla již mnohokrát odčiněna, což vede až k obsesím,
• racionalizace neboli hledání rozumných důvodů pro nerozumnou činnost,
• sebeobviňování,
• obviňování jiných lidí,
• identifikace neboli ztotožnění s jiným člověkem (často s agresorem),
• projekce, což je promítání svých hodnocení a záměrů do druhých osob.

Nevhodné metody
jsou rozhodně všechny ty, které přinášejí pouze chvilkovou úlevu a odstraňují pouze akutní příznaky stresu. Patří sem cigarety, alkohol a jiné drogy, uklidňující léky a také nadměrné pití čaje nebo kávy, které se rovněž může stát závislostí.

Nervozita u prezentací a co s ní

Nervózní je při vystoupení skoro každý

Jistá míra nervozity je potřebná.

Proto nikdy neztrácejte hlavu a věřte, že opakovaným vystupováním před publikem se s nervozitou srovnáte.

Techniky boje s trémou

• co nejvíce omezte počet neznámých proměnných,
• dobu před prezentací vyplňte nenáročnou činností,
• napište si úvodní slova,
• uvolněte se,
• bezprostředně před prezentací se napijte vody,
• dýchejte,
• zahrajte sebevědomí,
• začněte a po prvních větách zkontrolujte, zda projev není příliš rychlý.

nahoru