Úvod 1.Komunikace jako nástroj řízení Kontrolní otázky 2.Komunikační proces Kontrolní otázky 3.Osobnostní předpoklady k úspěšné komunikaci Kontrolní otázky 4.Firemní prezentace - příprava podkladů Kontrolní otázky 5.Firemní prezentace - vystoupení na veřejnosti Kontrolní otázky 6. Zvládání stresu z veřejného vystoupení Kontrolní otázky 7.Intraorganizační komunikace Kontrolní otázky 8.Řízení porad a firemních akcí Kontrolní otázky 9.Komunikace v kreativním rozhodování Kontrolní otázky 10.Řešení pracovních konfliktů Kontrolní otázky 11.Tréninkové programy Kontrolní otázky 12.Interorganizační komunikace Kontrolní otázky 13.Vyjednávání Kontrolní otázky 14.Konstruktivní a destruktivní formy dyadické komunikace Kontrolní otázky Použité zdroje |
KOMUNIKACE JAKO NÁSTROJ ŘÍZENÍ
Při komunikaci se významně uplatní interpersonální percepce. Její tři komponenty jsou přítomny ve všech mezilidských vztazích a jsou to:
Verbální a neverbální komunikace |
Mimika (výraz obličeje, pohled) | - daleko lépe ji „čtou“ introverti, důležité jsou zejména oči, sleduje se délka a „upřenost“ pohledu a rovněž oblast, na kterou je zaměřen; významné je také zrcadlení |
Proxemika (oddálení) | - teritorium, osobní zóny, vzdálenost ve které jsou partneři v průběhu komunikace, |
Haptika (dotek) | - hmat je druhém místě (po zraku) z hlediska rozlišovacích schopností, dotek může být interpretován jako projev přátelství nebo nepřátelství, někdy jde o symbolickou funkci (žena hladí předmět a dává tím najevo, že chce být hlazena), |
Posturologie (postoj) | - fyzický postoj i pohyby (gesta) a vzájemné postoje dvou nebo více komunikujících, |
Kinezika (pohyby) |
- sledování pohybů těla, zvláště gesta, |
Gestika (gesta) | - podskupina kineziky, |
Paralingvistika („tón“ řeči) | - hlasitost, výška tónu řeči, rychlost, plynulost, intonace, členění řeči a další projevy – "mhm", "jako", "tedy" a jiné slovní či zvukové parazity, opakování slov, |
Pro posuzování neverbálních signálů ale vždy platí jedno velmi důležité pravidlo: Pozor na paušalizaci nonverbálních signálů. I signál, který je přesně podle příručky, naprosto jasně identifikovatelný a vždy stejně interpretovaný, může v konkrétní situaci znamenat něco jiného (např. ruce zkřížené na prsou se interpretují jako odmítavý postoj k naší nabídce, ale co když je posluchači jednoduše zima? J )
Oblečení - nejde jenom o to, co máme na sobě, ale také o to, co mají oblečené ostatní partneři a jak se v daném oblečení cítíme. Úprava zevnějšku - účes, manikúra a další faktory Příchod na schůzku - přesnost je ctností králů; jaké sdělení podáváme nepřesným příchodem? Zásady společenského styku - pozdravy, podání ruky, představování
Ovšem jako komunikaci činem můžeme chápat také různé nápisy, tabulky či
vzkazy, které se neobracejí na jednoho konkrétního komunikačního partnera. Komunikací činem je dokonce i nakouknutí do
místnosti, při kterým nikdo z účastníků nic neřekne, ale přesto má tato událost pro všechny jistý informační přínos.
V této ukázce uvidíte, že mluvené slovo skutečně není až tak důležité, pokud
oba partneři komunikují neverbální, resp. činem.
Dalším velmi důležitým hlediskem pro rozlišení typů komunikace je její formálnost. Extrémní příklady jsou
formální a neformální komunikace, ovšem jedná se spíše o různou míru formálnosti.
Míru formálnosti ovlivňuje společenské postavení partnerů, jejich věkový rozdíl, délka a hloubka jejich vzájemné známosti,
prostředí, v němž komunikují apod. Např. je-li mezi partnery věkový rozdíl alespoň dvacet let, bývá jejich komunikace
obvykle formální, ovšem jedná-li se o otce a syna, není důvod aby nebyla neformální, nicméně pokud vystupují jako zástupci
společnosti a účastní se jednání s významným partnerem, bude i jejich vzájemná komunikace spíše formálnější.
To platí jenom v případě, že se nejedná o dlouhodobého partnera, se kterým úzce spolupracují, jejich rodiny se
navštěvují apod. Pak by byla komunikace opět spíše neformální. Ale pokud by se jednalo o strategickou zakázku důležitou
pro celou společnost a jednání by přenášela televize, pak by komunikace…
Při formální komunikaci je snaha používat spisovných slov, správné stavby věty. Vybíraná slova jsou emočně neutrální,
gesta jsou uměřenější a jednání probíhá ve veřejné příp. sociální zóně.