Při komunikaci se významně uplatní interpersonální percepce. Její tři komponenty jsou přítomny ve všech mezilidských vztazích a jsou to:

• subjekt percepce – vnímající osoba,
• objekt percepce – vnímaná osoba,
• situační kontext.

Zamyslete se nad tím, jak se může změnit význam téhož sdělení, pokud vnímající osoba jednou je a podruhé není v přátelském vztahu k sdělovateli informace. Jak se může změnit význam sdělení, máme-li s danou skutečností osobní zkušenost v porovnání s tím, jde-li o situaci prožívanou poprvé? A co objekt percepce, jak moc nás ovlivňují sympatie k osobě s níž jsme v mezilidském vztahu, její status a statutové znaky, její chování? Na konec si promyslete otázku situačního kontextu. Žádná aktivita není naprosto izolovaná, vždy ji něco předchází, někdy bezprostředně jindy s větší časovou prodlevou. Proč a jak to ovlivní vnímání aktuální situace a momentální komunikaci?

A které jsou základní projevy neverbální komunikace?

Pro posuzování neverbálních signálů ale vždy platí jedno velmi důležité pravidlo: Pozor na paušalizaci nonverbálních signálů. I signál, který je přesně podle příručky, naprosto jasně identifikovatelný a vždy stejně interpretovaný, může v konkrétní situaci znamenat něco jiného (např. ruce zkřížené na prsou se interpretují jako odmítavý postoj k naší nabídce, ale co když je posluchači jednoduše zima? J )

Komunikace činem

Oblečení - nejde jenom o to, co máme na sobě, ale také o to, co mají oblečené ostatní partneři a jak se v daném oblečení cítíme.
Úprava zevnějšku - účes, manikúra a další faktory
Příchod na schůzku - přesnost je ctností králů; jaké sdělení podáváme nepřesným příchodem?
Zásady společenského styku - pozdravy, podání ruky, představování

Ovšem jako komunikaci činem můžeme chápat také různé nápisy, tabulky či vzkazy, které se neobracejí na jednoho konkrétního komunikačního partnera. Komunikací činem je dokonce i nakouknutí do místnosti, při kterým nikdo z účastníků nic neřekne, ale přesto má tato událost pro všechny jistý informační přínos.
V této ukázce uvidíte, že mluvené slovo skutečně není až tak důležité, pokud oba partneři komunikují neverbální, resp. činem.

Formální a neformální komunikace

Dalším velmi důležitým hlediskem pro rozlišení typů komunikace je její formálnost. Extrémní příklady jsou formální a neformální komunikace, ovšem jedná se spíše o různou míru formálnosti.
Míru formálnosti ovlivňuje společenské postavení partnerů, jejich věkový rozdíl, délka a hloubka jejich vzájemné známosti, prostředí, v němž komunikují apod. Např. je-li mezi partnery věkový rozdíl alespoň dvacet let, bývá jejich komunikace obvykle formální, ovšem jedná-li se o otce a syna, není důvod aby nebyla neformální, nicméně pokud vystupují jako zástupci společnosti a účastní se jednání s významným partnerem, bude i jejich vzájemná komunikace spíše formálnější. To platí jenom v případě, že se nejedná o dlouhodobého partnera, se kterým úzce spolupracují, jejich rodiny se navštěvují apod. Pak by byla komunikace opět spíše neformální. Ale pokud by se jednalo o strategickou zakázku důležitou pro celou společnost a jednání by přenášela televize, pak by komunikace…

Při formální komunikaci je snaha používat spisovných slov, správné stavby věty. Vybíraná slova jsou emočně neutrální, gesta jsou uměřenější a jednání probíhá ve veřejné příp. sociální zóně.

Které další skutečnosti nám mohou pomoci určit, do jaké míry je komunikace formální? Nebo jinak, co je pro formální komunikaci typické?

nahoru