Úvod

1.Komunikace jako nástroj řízení
    šipka Kontrolní otázky

2.Komunikační proces
    šipka Kontrolní otázky

3.Osobnostní předpoklady k úspěšné komunikaci
    šipka Kontrolní otázky

4.Firemní prezentace - příprava podkladů
    šipka Kontrolní otázky

5.Firemní prezentace - vystoupení na veřejnosti
    šipka Kontrolní otázky

6. Zvládání stresu z veřejného vystoupení
    šipka Kontrolní otázky

7.Intraorganizační komunikace
    šipka Kontrolní otázky

8.Řízení porad a firemních akcí
    šipka Kontrolní otázky

9.Komunikace v kreativním rozhodování
    šipka Kontrolní otázky

10.Řešení pracovních konfliktů
    šipka Kontrolní otázky

11.Tréninkové programy
    šipka Kontrolní otázky

12.Interorganizační komunikace
    šipka Kontrolní otázky

13.Vyjednávání
    šipka Kontrolní otázky

14.Konstruktivní a destruktivní formy dyadické komunikace
    šipka Kontrolní otázky

Použité zdroje
kapitola KOMUNIKACE JAKO NÁSTROJ ŘÍZENÍ

Při komunikaci se významně uplatní interpersonální percepce. Její tři komponenty jsou přítomny ve všech mezilidských vztazích a jsou to:

  • subjekt percepce – vnímající osoba,
  • objekt percepce – vnímaná osoba,
  • situační kontext.
otazník
Zamyslete se nad tím, jak se může změnit význam téhož sdělení, pokud vnímající osoba jednou je a podruhé není v přátelském vztahu k sdělovateli informace. Jak se může změnit význam sdělení, máme-li s danou skutečností osobní zkušenost v porovnání s tím, jde-li o situaci prožívanou poprvé? A co objekt percepce, jak moc nás ovlivňují sympatie k osobě s níž jsme v mezilidském vztahu, její status a statutové znaky, její chování? Na konec si promyslete otázku situačního kontextu. Žádná aktivita není naprosto izolovaná, vždy ji něco předchází, někdy bezprostředně jindy s větší časovou prodlevou. Proč a jak to ovlivní vnímání aktuální situace a momentální komunikaci?
Verbální a neverbální komunikace
Komunikaci lze nahlížet z mnoha hledisek. Jedním z těch důležitých je rozdělení na komunikaci verbální a neverbální, přičemž do neverbální oblasti můžeme začlenit také tzv. komunikaci činem. Někdy je ale lepší považovat ji za třetí, samostatnou oblast, protože nesplňuje všechny předpoklady vztahující se k neverbální komunikaci.
V rámci komunikace bývá užitečné sledovat rozpory mezi verbální a neverbální složkou komunikace. Protože pouze asi 7 % informace, kterou ze sdělení získáme, je obsaženo v obsahu vyřčených slov, dalo by se usuzovat, že neverbální komunikace je důležitější. Není tomu tak. Neverbální komunikace je jiná. Neverbálně sdělujeme především pocity, emoce, neverbálně vyjadřujeme náš názor na sdělované informace, naše očekávání, ukazujeme naše sebevědomí, nejistotu, snažíme se ovlivnit postoj partnera v komunikaci nebo řídit komunikační proces. Z nesouladu mezi obsahem verbálního a současně sdělovaného neverbálního jednání můžeme tedy zjistit mnohé z postojů sdělovatele k poskytované verbální informaci. Uvádět verbální a neverbální složku sdělení do souladu se lze naučit. Zpočátku je úsilí kontrolovat své neverbální projevy dobře vidět, ale po dostatečně dlouhém nácviku lze říkat skoro cokoliv a neverbálním chováním to potvrzovat. Např. naučený upřímný úsměv, kontrola gest při vědomém lhaní apod.
Prostřednictvím neverbálních projevů můžeme posluchače informovat o tom, jak má našim slovům a signálům rozumět. V tomto případě mluvíme o metakomunikaci.
A které jsou základní projevy neverbální komunikace?
Jelikož se jí často říká také řeč těla, jedná se zejména o držení těla, svalové napětí a výraz obličeje. Ale patří sem i další projevy a jednotlivé kategorie získali i svá souhrnná pojmenování.
Mimika (výraz obličeje, pohled) - daleko lépe ji „čtou“ introverti, důležité jsou zejména oči, sleduje se délka a „upřenost“ pohledu a rovněž oblast, na kterou je zaměřen; významné je také zrcadlení
Proxemika (oddálení) - teritorium, osobní zóny, vzdálenost ve které jsou partneři v průběhu komunikace,
Haptika (dotek) - hmat je druhém místě (po zraku) z hlediska rozlišovacích schopností, dotek může být interpretován jako projev přátelství nebo nepřátelství, někdy jde o  symbolickou funkci (žena hladí předmět a dává tím najevo, že chce být hlazena),
Posturologie (postoj) - fyzický postoj i pohyby (gesta) a vzájemné postoje dvou nebo více komunikujících,
Kinezika (pohyby)

- sledování pohybů těla, zvláště gesta,

Gestika (gesta) - podskupina kineziky,
Paralingvistika („tón“ řeči) - hlasitost, výška tónu řeči, rychlost, plynulost, intonace, členění řeči a další projevy – "mhm", "jako", "tedy" a jiné slovní či zvukové parazity, opakování slov,

Pro posuzování neverbálních signálů ale vždy platí jedno velmi důležité pravidlo: Pozor na paušalizaci nonverbálních signálů. I signál, který je přesně podle příručky, naprosto jasně identifikovatelný a vždy stejně interpretovaný, může v konkrétní situaci znamenat něco jiného (např. ruce zkřížené na prsou se interpretují jako odmítavý postoj k naší nabídce, ale co když je posluchači jednoduše zima? J )

Komunikace činem
Bylo již uvedeno, že do této oblasti patří mimo jiné úprava zevnějšku. Skutečně platí, že první sdělení o sobě podáváme, aniž bychom cokoliv řekli. Tzv. první dojem je velmi důležitý, protože na jeho základě si vytváříme dlouhodobé hodnocení partnera. A co všechno tedy může být komunikací?

Oblečení - nejde jenom o to, co máme na sobě, ale také o to, co mají oblečené ostatní partneři a jak se v daném oblečení cítíme.
Úprava zevnějšku - účes, manikúra a další faktory
Příchod na schůzku - přesnost je ctností králů; jaké sdělení podáváme nepřesným příchodem?
Zásady společenského styku - pozdravy, podání ruky, představování

Ovšem jako komunikaci činem můžeme chápat také různé nápisy, tabulky či vzkazy, které se neobracejí na jednoho konkrétního komunikačního partnera. Komunikací činem je dokonce i nakouknutí do místnosti, při kterým nikdo z účastníků nic neřekne, ale přesto má tato událost pro všechny jistý informační přínos.
V této ukázce uvidíte, že mluvené slovo skutečně není až tak důležité, pokud oba partneři komunikují neverbální, resp. činem.

Formální a neformální komunikace

Dalším velmi důležitým hlediskem pro rozlišení typů komunikace je její formálnost. Extrémní příklady jsou formální a neformální komunikace, ovšem jedná se spíše o různou míru formálnosti.
Míru formálnosti ovlivňuje společenské postavení partnerů, jejich věkový rozdíl, délka a hloubka jejich vzájemné známosti, prostředí, v němž komunikují apod. Např. je-li mezi partnery věkový rozdíl alespoň dvacet let, bývá jejich komunikace obvykle formální, ovšem jedná-li se o otce a syna, není důvod aby nebyla neformální, nicméně pokud vystupují jako zástupci společnosti a účastní se jednání s významným partnerem, bude i jejich vzájemná komunikace spíše formálnější. To platí jenom v případě, že se nejedná o dlouhodobého partnera, se kterým úzce spolupracují, jejich rodiny se navštěvují apod. Pak by byla komunikace opět spíše neformální. Ale pokud by se jednalo o strategickou zakázku důležitou pro celou společnost a jednání by přenášela televize, pak by komunikace…

Při formální komunikaci je snaha používat spisovných slov, správné stavby věty. Vybíraná slova jsou emočně neutrální, gesta jsou uměřenější a jednání probíhá ve veřejné příp. sociální zóně.

otazník
Které další skutečnosti nám mohou pomoci určit, do jaké míry je komunikace formální? Nebo jinak, co je pro formální komunikaci typické?
nahoru