Úvod

1.Komunikace jako nástroj řízení
    šipka Kontrolní otázky

2.Komunikační proces
    šipka Kontrolní otázky

3.Osobnostní předpoklady k úspěšné komunikaci
    šipka Kontrolní otázky

4.Firemní prezentace - příprava podkladů
    šipka Kontrolní otázky

5.Firemní prezentace - vystoupení na veřejnosti
    šipka Kontrolní otázky

6. Zvládání stresu z veřejného vystoupení
    šipka Kontrolní otázky

7.Intraorganizační komunikace
    šipka Kontrolní otázky

8.Řízení porad a firemních akcí
    šipka Kontrolní otázky

9.Komunikace v kreativním rozhodování
    šipka Kontrolní otázky

10.Řešení pracovních konfliktů
    šipka Kontrolní otázky

11.Tréninkové programy
    šipka Kontrolní otázky

12.Interorganizační komunikace
    šipka Kontrolní otázky

13.Vyjednávání
    šipka Kontrolní otázky

14.Konstruktivní a destruktivní formy dyadické komunikace
    šipka Kontrolní otázky

Použité zdroje
kapitola kapitola TRÉNINKOVÉ PROGRAMY, KOUČOVÁNÍ

V současnosti je již minimálně u firem se zahraniční účastí poměrně obvyklé vysílat týmy pracovníků (manažerů) na tréninkové programy, na kterých se tito zaměstnanci více poznají, navážou užší vazby a tím se zvýší i jejich pracovní efektivita. Tyto firmy při tom využívají znalostí z psychologie, podle které sice zaměstnavatel může vytvořit pracovní skupinu, ale tým, který je skutečně efektivně pracujícím komplexem, musí vzniknout sám. Jeho vznik probíhá v několika fázích a při splnění určitých faktorů. Na VŠCHT Praha se o této problematice dozvíte více v rámci Time managementu v předmětu Management podnikových procesů, takže zde máte jenom několik stručných informací.
Pro vytvoření efektivních týmů jsou obvyklé víkendové nebo týdenní pobyty, a to jak v tréninkových centrech, tak i v přírodě, kde například sjíždějí řeku, dělají dlouhé pochody, jezdí na horských kolech nebo slaňují apod. v náplní těchto tréninkových pobytů jsou obvykle jak fyzické aktivity, které slouží pro poznání a překonání svých limitů, tak i psychodiagnostické testy a skupinové rozhovory.
Díky různým sebepoznávacích cvičením (hrám) se členové skupiny (týmu) více poznají, zjistí komu mohou důvěřovat, kdo má jaké preference, „životní styl“ a dojde také k lepšímu rozdělení týmových rolí.

Komunikace probíhající v průběhu tréninkových programů není nikterak specifická. V rámci aktivit, které se dělají za účelem vzájemného poznávání se členů skupiny se vyskytují normální rozhovory, zpočátku ovlivněné tím, že se členové moc neznají. Nicméně při úkolech, které musí plnit, se brzy seznámí, protože bez spolupráce by je nezvládli a při spolupráci nelze nekomunikovat. v rámci sebepoznávacích aktivit může být komunikace řízená lektory a závislá na zvoleném typu sebepoznávací aktivity.

Výhody týmové práce

Jednou z největších výhod práce v týmu je skutečnost, že nápady některých členů týmů jiní členové rozpracovávají, nechávají se jimi inspirovat a svými nápady pak zpětně ovlivní původní navrhovatele. Protože komunikace je v týmu na velmi dobré úrovni, je skupinové rozhodnutí obvykle kvalitnější, než rozhodnutí jednotlivce. (Platí to samozřejmě zejména pro špatně strukturované problémy.)

Pro posouzení výhodnosti skupinového rozhodnutí nám může posloužit příklad modelující situaci skupiny ztroskotanců.

Koučování
Jelikož jsme začínali s tréninkovými aktivitami, pokračovat koučováním je zdánlivě velmi logické. Ve skutečnosti je však mezi tréninkem a koučováním ve smyslu manažerské aktivity o mnoho slabší vztah. Kouč, kterým by manažer mohl či dokonce měl být, totiž není trenérem, který zná správné řešení. Koučování totiž nespočívá v radách a návodech, ale v dovedení koučovaného k cíli, a to postupným objevováním řešení. Kouč vede svěřence k uvědomění si svých vlastních možností, proto musí být empatický a schopný, ale nemusí ovládat problematiku práce vedeného. Zato však musí umět klást otázky. (Bělohlávek, 2003)
Koučování nevede k osobnostnímu rozvoji, ani k rozvoji kreativity. Na to trvá příliš krátce. Optimální doba koučování je cca dva až tři měsíce, přičemž se musí nejprve navázat kontakt s tím, koho máte vést, vybudovat vzájemnou důvěru a teprve pak je čas na řešení problému.
V podnicích se někdy využívá externích koučů, kteří vedou manažery a pak taky mohou sami manažeři koučovat (vést) své podřízené. i když cílem je, aby řešení objevil ten, kdo je veden je jednodušší, když je koučem vedoucí, který ví, čeho se má dosáhnout. Nejprve si spolu s podřízeným (vedeným) ujasní, k jakému cíli se chtějí dobrat a pak buď nechá svěřence se v tom „plácat“ nebo (a to je lepší) se ho ptá, co by se dalo dělat. Vhodná je i kombinace obou přístupů, zakázána je kritika za pokaženou práci.
Otázky musí být otevřené a koučovaný si nesmí připadat manipulovaný. Proto je dobré, když si nadřízený metodu osvojí natolik, aby se stala jeho přirozeným stylem vedení. (Neměl by si říct, „tak a teď budu koučovat“). Jednodušší je to pokud manažer používá participativní styl vedení. Koučování je vhodné zejména pro mladé zaměstnance, kteří jsou alergičtí na striktní vedení.
otazník
Zamyslete se nad tím, jaké chyby a proč obvykle dělají při koučování manažeři a jak mohou tyto chyby ovlivnit koučovaného.

Struktura procesu koučování

  • dohoda o tématu
  • identifikace cílů
  • podpora objevování (vlastních řešení)
  • stanovení parametrů
  • pověření a zplnomocnění
  • rekapitulace
nahoru