Úvod 1.Komunikace jako nástroj řízení ![]() 2.Komunikační proces ![]() 3.Osobnostní předpoklady k úspěšné komunikaci ![]() 4.Firemní prezentace - příprava podkladů ![]() 5.Firemní prezentace - vystoupení na veřejnosti ![]() 6. Zvládání stresu z veřejného vystoupení ![]() 7.Intraorganizační komunikace ![]() 8.Řízení porad a firemních akcí ![]() 9.Komunikace v kreativním rozhodování ![]() 10.Řešení pracovních konfliktů ![]() 11.Tréninkové programy ![]() 12.Interorganizační komunikace ![]() 13.Vyjednávání ![]() 14.Konstruktivní a destruktivní formy dyadické komunikace ![]() Použité zdroje |
![]() ![]() V současnosti je již minimálně u firem se zahraniční účastí poměrně obvyklé vysílat týmy
pracovníků (manažerů) na tréninkové programy, na kterých se tito zaměstnanci více poznají, navážou
užší vazby a tím se zvýší i jejich pracovní efektivita. Tyto firmy při tom využívají znalostí z psychologie,
podle které sice zaměstnavatel může vytvořit pracovní skupinu, ale tým, který je skutečně efektivně
pracujícím komplexem, musí vzniknout sám. Jeho vznik probíhá v několika fázích a při splnění určitých
faktorů. Na VŠCHT Praha se o této problematice dozvíte více v rámci Time managementu v předmětu
Management podnikových procesů,
takže zde máte jenom několik stručných informací.
Pro vytvoření efektivních týmů jsou obvyklé víkendové nebo týdenní pobyty, a to jak v tréninkových
centrech, tak i v přírodě, kde například sjíždějí řeku, dělají dlouhé pochody, jezdí na horských kolech
nebo slaňují apod. v náplní těchto tréninkových pobytů jsou obvykle jak fyzické aktivity, které slouží
pro poznání a překonání svých limitů, tak i psychodiagnostické testy a skupinové rozhovory. Komunikace probíhající v průběhu tréninkových programů není nikterak specifická. V rámci aktivit, které se dělají za účelem vzájemného poznávání se členů skupiny se vyskytují normální rozhovory, zpočátku ovlivněné tím, že se členové moc neznají. Nicméně při úkolech, které musí plnit, se brzy seznámí, protože bez spolupráce by je nezvládli a při spolupráci nelze nekomunikovat. v rámci sebepoznávacích aktivit může být komunikace řízená lektory a závislá na zvoleném typu sebepoznávací aktivity. Výhody týmové práceJednou z největších výhod práce v týmu je skutečnost, že nápady některých členů týmů jiní členové rozpracovávají, nechávají se jimi inspirovat a svými nápady pak zpětně ovlivní původní navrhovatele. Protože komunikace je v týmu na velmi dobré úrovni, je skupinové rozhodnutí obvykle kvalitnější, než rozhodnutí jednotlivce. (Platí to samozřejmě zejména pro špatně strukturované problémy.) Pro posouzení výhodnosti skupinového rozhodnutí nám může posloužit příklad modelující situaci skupiny ztroskotanců. KoučováníJelikož jsme začínali s tréninkovými aktivitami, pokračovat koučováním je zdánlivě velmi logické. Ve skutečnosti je však mezi tréninkem a koučováním ve smyslu manažerské aktivity o mnoho slabší vztah. Kouč, kterým by manažer mohl či dokonce měl být, totiž není trenérem, který zná správné řešení. Koučování totiž nespočívá v radách a návodech, ale v dovedení koučovaného k cíli, a to postupným objevováním řešení. Kouč vede svěřence k uvědomění si svých vlastních možností, proto musí být empatický a schopný, ale nemusí ovládat problematiku práce vedeného. Zato však musí umět klást otázky. (Bělohlávek, 2003) Koučování nevede k osobnostnímu rozvoji, ani k rozvoji kreativity. Na to trvá příliš krátce. Optimální doba koučování je cca dva až tři měsíce, přičemž se musí nejprve navázat kontakt s tím, koho máte vést, vybudovat vzájemnou důvěru a teprve pak je čas na řešení problému. V podnicích se někdy využívá externích koučů, kteří vedou manažery a pak taky mohou sami manažeři koučovat (vést) své podřízené. i když cílem je, aby řešení objevil ten, kdo je veden je jednodušší, když je koučem vedoucí, který ví, čeho se má dosáhnout. Nejprve si spolu s podřízeným (vedeným) ujasní, k jakému cíli se chtějí dobrat a pak buď nechá svěřence se v tom „plácat“ nebo (a to je lepší) se ho ptá, co by se dalo dělat. Vhodná je i kombinace obou přístupů, zakázána je kritika za pokaženou práci. Otázky musí být otevřené a koučovaný si nesmí připadat manipulovaný. Proto je dobré, když si nadřízený metodu osvojí natolik, aby se stala jeho přirozeným stylem vedení. (Neměl by si říct, „tak a teď budu koučovat“). Jednodušší je to pokud manažer používá participativní styl vedení. Koučování je vhodné zejména pro mladé zaměstnance, kteří jsou alergičtí na striktní vedení.
Struktura procesu koučování
|